No furt se tady nějak moc leze nebo schůzuje, tak taky jeden příspěveček do sekce „mládí, krása, síla“, v kterémžto názvu hodně velcí pamětníci najdou název spartakiádní skladby.
Stejné, ne-li větší, nadšení totiž vyžaduje činnost, kterou pěstujeme s Karlem na Petrohradu. Holt každej má svýho koníčka a kdo si hraje nezlobí. Našimi běžnými hračkami jsou obvykle nejrůznější kartáče, pilky, sekyra maximálně motyčka či barva. Tentokrát k tomu přibyly rýče a lopatky a jali jsme se vytvářet dílo hodné mistrů naší pověsti.
Mezi dvěma kameny zeje puklina, do níž se dá z jedné strany jakž takž nalézt, z druhé strany čouhá pahýl břízy třiceticentimetrového průměru. Mezi jednou a druhou stranou je dobrých šest metrů, po celé délce stropu se táhne jasná puklina.
„Bereme dnes druhou bouldermatku?“
„Já bych jí nebral, myslím, že toho moc nenalezeme“
Noříme se do díry. Je vlastně úplně jedno, že venku svítí sluníčko a teplota se blíží ideálnímu tření. Nás tohle nezajímá, protože v prostoru, kam se sotva vejdeme, je pořádné horko. Postupně vzniká místo, kde může člověk mávat rýčem, přichází čas na zbytek břízy. Ta, ač delší dobu uschlá, má ještě velmi zachovalý kořenový systém, který je klíčem k úspěchu. Všimněte si podobnosti s lezení (nezazní jich tady mnoho) – i taková věc, jako je kopání jeskyně má svoje klíčová místa. Zbytek okolo je jenom vytrvalost.
Postupně zmenšujeme kořenový val až se dostáváme na velikost něco přes metrák hmoty, visící nepochopitelně ze stropu, ale stále odolávající náporům ze všech stran. A pak to povolí. Zrovna stojím pod tím a Karel jenom hrozně zařve, abych prchal. Trochu mě to lízlo, ale vítězství je víc než bolest…
A zase na Petráč. „Dneska to dorazíme a konečně začneme taky lézt“. Tak, tak, další den jsme to dorazili a po třech hodinách dřiny, ale i kosmetických úprav, máme čas na hoďku lezení. Honem alespoň základní směry, jedno 7C/C+, jedno 7B a pozkoušet hranku venku někde mezi 7C+ a 8A.
A hurá domu. Jak tohle zapsat do deníčku? (kdyby si nějaký někdo z nás vedl) Tak třeba ve dvou lidech každý zhruba 7 hodin práce, jeskyně, kde se dá místy i postavit, délka asi 6 metrů. Nejjasnější celá linie dobrých 8 metrů s klasifikací poněkud mimo mísu. Ukáže čas…
A na příštím PADání už jenom přestřihneme pásku (jestli budou koberečky, tak maximálně zelený).
Čumím, zírám a smekám! Já si snad už budu muset pořídit tu bouldermatku a na ten Petráč se vypravit. Pověst, která ho provází už nějak překračuje všechny meze. A ještě představa, že ty bouldery byly takhle neuvěritelně stvořeny?! Nezbývá než smeknout klobouk!
klobuk dole, pani, za vsetku namahu, za vsetok ten cas a (aj spinavu) pracu, ktoru ste na Petrohrade odviedli ...a dufam, ze vas to bavit neprestane a budete v tom pokracovat :}
Tedy mám pocit, že stojíme na prahu úplně nových možností a objevů. Už to vidím, že v blízké budoucnosti se konečně budou v Čechách objevovat nové lezecké terény. Už také vím, kde.... :-) ... jsou pod zemí!!!!
Novodobí permoníci s lopatkami a krumpáči mohou objevit netušené nové skalní terény a cesty, které do teď zahálely bez užitku pod zemí.
Výborně kluci. Taky to na chatě zkusím. Je tam pár kamenů z kategorie mikroboulderingu. Když se do toho dám, může z toho být časem slušný boulder a pokud se pak přidají i děti, třeba z toho bude i použitelná skála (... a pro vnoučata třebas vícedélková). Jenom doufám, že mi to pak všechno nespadne na hlavu ;-)
Ne, fakt. Líbí se mi ta vaše myšlenka i odvedený kus práce.
joo už klasik Franta říkával : "kluci, příroda nám tady nadělila krásnou jednodélku, ale je to trošku málo, teď je to na nás. krumpáče, lopaty, a tu druhou délku si musíme odhrabat sami..." jak tak koukám, něco na tom je :-) .. krok kupředu.. fandim. h.
U Jestřebí si prej taky někdo letos nechal podkopat skálu na zahradě za barákem, vydrželo to asi jeden den. všude se holt vícedélky kopat nedaj. Ještě že ta žula z článku je navzájem zaklíněná o sebe.
A to jsem si myslel že není nad "norování" spáry při prváči na písku nebo v Jizerkách. Vždycky když mi padalo jehličí, mech a hlína s lišejníkem do očí, uší, vlasů a všemi otvory v oděvu, spodním prádlem dále až do lezeček jsem se domníval že to je ten pravej extrém. Jediná útěcha je, že boulderisti si tam při tom hrabošení a kopání v klídku leží, sedí a nakonec snad i polostojí kdežto mi quakeři při tom riskujeme třeba osmimetrovou podlahu nebo alespoň řádnej průlet. Jinak ještě varuji před klíšťaty a blechami. Podobné nory jich bývají plné:))
nechcem rypat, ale nie je petrohrad v CHKO? cistenie od machov mi prislo trochu divne (niektore machy su chranene), ale kopat diery to je snad uz moc ...
Asi je to obyčejný les (CHKO má stejně mimo přísnější ZCHU v podstatě podobný režim jako každý les). I když i tady by se jistě nějaký ten paragraf našel (nepovolená těžba humolitů nebo hornická činnost...). Ale neodpusť jim to... Mimochodem podobným způsobem se rozrůstá i HIS (http://skaly.horo svaz.cz/ska la/combo-skala2.asp?se ktor_id=706)
Petrohrad je součástí Přírodního parku Jesenicko,ale tohle je jinde :) .Modří už určitě vědí na co se ten úlet připravuje. Rok 2010.Takže o mechy se až tolik nemusíš bát Jove.
Registrace
Metodika
lezec.cz
No furt se tady nějak moc leze nebo schůzuje, tak taky jeden příspěveček do sekce „mládí, krása, síla“, v kterémžto názvu hodně velcí pamětníci najdou název spartakiádní skladby.
Plně je respektuji