Brouillard ridge

Vzpomínka na Uliho

Vzhledem k naší náklonnosti k hřebenovkám jsme už asi dva roky obhlíželi hřeben Brouillard, vedoucí z Italského údolí Val Veny, který je spolu s vedlejším hřebenem Peuterey nejdelší hřeben vedoucí k vrcholu Mont Blancu, 4000 mH, 9 km a lezecké obtíže až 5. UIAA od úpatí k vrcholku Evropy.


Brouillard (hi res)

foto by © Radek Zavadil


BROUILLARD RIDGE
Stává se pravidlem, že začátkem prázdnin vyrážíme do Alp na trošku vyšší kopce, než máme doma. Letos jsme vyrazili v sestavě Já (Radek Zavadil), Matěj Bernát a nová členka naší výpravy Julie Rampírová. Jsme vyznavači stylu „fast and light“ a milujeme rychlý pohyb v horách jednoduché, logické a hlavně pěkné linky a hřebeny. Tomu také přizpůsobujeme naše výstupy na čtyřtisícovky, takže pokud to jde, chodíme vše v jednom dni, od spodu a bez použití jakýchkoliv přibližovacích prostředků, lanovek a spol. Letos přišla na řadu oblast masivu Mt. Blancu. Vždy vyjedeme s neurčitým plánem a přizpůsobujeme se na místě podle počasí, ačkoliv určité vize a sny vždy jsou.


Foto 1 S nákresem trasy téměř celého hřebene Brouillard; zdroj: https://alpineexposures.com/euro/mont-blanc-brouillard-ridge-integral -(hi res)

foto by © Radek Zavadil


Vzhledem k naší náklonosti k hřebenovkám jsme už asi dva roky obhlíželi hřeben Brouillard vedoucí z Italského údolí Val Veny, který je spolu s vedlejším hřebenem Peuterey nejdelší hřeben vedoucí k vrcholu Mont Blancu, 4000 mH, 9 km a lezecké obtíže až 5. UIAA od úpatí až k vrcholku Evropy. Je to zapadlý kout masivu Blancu, kde se dá provést pravý alpský výstup bez slepě šlapajících davů turistů i jakýchkoliv front horolezců apod. Hřeben projde jen pár lidí za rok, většinou jen ti, kteří sbírají 4tisícové vrcholy, jelikož na hřebeni jich leží hned 5 včetně Mont Blancu. Většinou se chodí 2-3 dny s bivakem na hřebeni. Co jsme dohledali a i poptávali tak, v kuse za jeden den ho přešel asi jen Ueli Steck, při projektu kde pokořil všechny alpské čtyřtisícovky a navíc ho vypíchl jako nejhezčí záležitost z celého projektu, což pro nás byla nesmírná výzva a motivace.


Foto 2 Aklimatizace na Gran Paradisu a Grand Combinech

foto by © Radek Zavadil



Foto 3 Aklimatizace na Gran Paradisu a Grand Combinech

foto by © Radek Zavadil


Po příjezdu jsme jako aklimatizační výstup vyšli na Gran Paradiso z bivaku Pol, což se později ukázalo jako skvělá volba, jelikož jsme se vyhnuli davovému šílenství přicházejícího od chaty z opačné strany. Dále jsme přejeli pod Grand Combiny a ty přelezli i s odpočinkovým sestupem během 15 hodin, čímž se ukázalo, že forma je docela dobrá. Pokračovali jsme přes Courmayer do údolí Val Veny, kde jsme pár dní odpočinuli a s čekáním na počasí obhlíželi co podniknout dále. Vzhledem ke zranění naší jediné a nepostradatelné členky Julie jsme s Matějem dostali volnou ruku k výběru a nemohli jsme si nevšimnout, že Brouillard je v dobré podmínce a předpověď pro další dny nemohla být lepší. Tak bylo rozhodnuto, pustíme se do vysněného projektu, jít kompletní hřeben Brouillard v kuse za jeden den i se sestupem do Francouzského Chamonix, kde nás Julie vyzvedne.


Foto 4 Východ slunce nad hřebenem Pueterey (hi res)

foto by © Radek Zavadil



Foto 5 Východ slunce nad hřebenem Pueterey

foto by © Radek Zavadil



Foto 6 Pohled do sedla mezi Pointe Baretti a Mont Brouillardem (hi res)

foto by © Radek Zavadil


Na večer na parkovišti brousíme mačky a cepíny, balíme batohy jak jinak než na lehko, bereme jen to nejnutnější, buď to dáme, nebo voláme vrtulník. Tři hodinky nekvalitního spánku a o půlnoci už budík, rychlá snídaně/večeře a 8. července v 0:30 startujeme pod úpatí hřebene. Noc je temná, měsíc nás příliš nepodpořil ale je teplo a nikde ani mráček. Nástup po travách k hřebenu je jako stopování kamzíků v jejich stezkách až ke konci travnatých částí a nalezení do nekonečného skalnatého terénu. Ačkoliv jsme to čekali, i tak nás překvapuje mohutnost hřebene, který v Tatrách jen tak nezažijete. Co vypadá ze spodu jako malá věžička, je ve skutečnosti velká věž, kterou by v tatrách považovali i za vrchol. Nicméně plynule jsme nalezli na hřeben a sbíráme výškové metry jako na běžícím pásu, pochvalujeme si pěkné pevné a pohodové polezení (III. UIAA) při sledování čelovek dole pod námi na ledovci Freney, kde horolezci nastupovali na hřeben Peuterey a Innominatu. Pomalu se rozednívá a naskýtají se nám úžasné výhledy na celé údolí. Vše lezeme bez lana, a abychom se nezdržovali tak s opatrností slézáme i úseky pro slanění. Pod první čtyřtisícovkou Ponite Baretti (4013m) se dostáváme do kontaktu s prvními sněhovými poli a od teď už lezeme v mačkách, vše je zatím zmrzlé a pěkně to odsýpá. V 9:00 jsme na Pointe Baretti, tyčinka, svojka a jdeme dál. Mont Brouillard (4069m) je zdánlivě kousek ale výška už jde trochu cítit, a hlavně kvalita skály co jsme si na začátku pochvalovali je ta tam a jen si necháváme zdát o pevné žule, která je v oblasti Blancu tak vyhlášená. I přes to jsme v 10:00 na Mont Brouillardu a s velkým napětím slézáme do sedla Col Emile Rey, od kterého nás čeká nejtěžší úsek hřebene za V. UIAA.


Foto 6 Pohled do sedla mezi Pointe Baretti a Mont Brouillardem

foto by © Radek Zavadil



Foto 7 V sedle Col Emile Rey

foto by © Radek Zavadil



Foto 8 V sedle Col Emile Rey

foto by © Radek Zavadil


Sedlo Col Emile Rey se využívá pro zkrácenou formu přechodu nebo pro dosažení vrcholu Mont Brouillard, je přístupné z obou stran strmým terénem po ledovci a trochu jsme doufali, že by se případně dalo použít jako únik z hřebene, kdyby se něco pokazilo. Jelikož jsme byli v sedle 10:30 a sluníčko se na něj dívá, hned jakmile vykoukne, rozhodně bych tudy jít dolů nechtěl, cesta vedla jen nahoru. Obhlídli jsme si terén a vybrali si asi jedinou možnou a „nejjednodušší“ cestu, všude okolo se nepřetržitě sypal led a kamení. Matěj jako zdatnější lezec se do toho odvážně pustil, mačky musely dolů a po chvílí laborování je natažena první délka, dle materiálu ve skále usuzujeme, že jsme správně a potahujeme další už lehčí délku. Ovšem poté nás překvapilo něco, s čím jsme úplně nepočítali a to malý ledopád, který už na sluníčku až tak z ledu nebyl. V okolí byly jen plotny, které v pohorkách nebyly reálné vylézt a tak nezbývalo než sundat rukavice a jít se trochu schladit. Ale i přes vodu tekoucí po rukou až k ramenům a promočeným nohám se nám podařilo vytáhnout i třetí délku a pak už pokračujeme opět bez lana rozlámaným terénem kolmo vzhůru na Picco Luigi Amedeo (4460m). Tři délky nás docela vyčerpaly jak silově, tak morálně a s nabývající výškou se postup zpomaluje, sníh je rozměklý a postup neurychluje, spíše je lepší se mu vyhýbat. „Nevím, proč jsem si v hlavě uložil, že po překonání toho pětkového terénu, už je to nahoru jen kousek po sněhovém hřebenu“, není! Je už odpoledne a počasí neskutečné, až na vrchol Picco Luigi Amedeo lezeme jen v tom, v čem jsme o půlnoci vyšli, na vrcholu už začíná pofukovat a přidáváme první vrstvy oblečení. Postup už je mírně „trudomyslný“ a nekonečný počet věžiček nám to neusnadňuje. Terén se nám sype pod nohama a nezbývá jen věřit, že ten třetí kámen, který se už tolik nekýval, nás udrží. Na jedné z věží na hřebenu poprvé slaňujeme vzhledem k přibývající únavě a nestabilnímu terénu, ale lano si řeklo, že se s ním dnes slaňovat nemělo, a tak se ještě pro zpříjemnění dne seklo v polovině věže. Dolezeno, staženo, pokračujeme a už se tolik nesmějeme. Příchod na Mont Blanc de Courmayer (4765m) už je opravdu na hranici našich fyzických možností, naštěstí na vrchol Evropy už je to jen trocha turistiky po sněhu. S maximálním vypětím docházíme před 19:00 na vrchol Mont Blancu (4808m) a nemůžu neříct, že jsme oba byli úplně na sračku ale s neskutečným pocitem uspokojení a radosti. „Nebyla ostuda, tam na vrcholu Evropy, uronit kroupu.“ Díky pozdním hodinám jsme si vrchol vychutnali (neobvykle) sami a počasí se postaralo o pohledy, které se nedají jen tak popsat.


Foto 9 Hřeben Pueterey v celé své kráse

foto by © Radek Zavadil



Foto 10 Hřeben k vrcholu Mont Blanc de Courmayer

foto by © Radek Zavadil



Foto 10 Pohled na závěrečnou část hřebene s vrcholky Mont Blanc de Courmayer a Picco Luigi Amedeo z Mt. Blancu

foto by © Radek Zavadil



Foto 11 Vrchol Mont Blancu 4808m dobyt v 19:00 po 18 hodinách lezení

foto by © Radek Zavadil



Foto 12 Poohlédnutí při sestupu

foto by © Radek Zavadil



Foto 13 Úžasný pohled a zážitek

foto by © Radek Zavadil


Dost radosti, pořád je před námi sestup až dolů do údolí, 4000m výškových dolů. Obhlížíme ledovec a vzhledem k pozdním hodinám a bezpečnosti měníme variantu sestupu přímo do Chamonix přes Bossonský ledovec a jdeme „na jistotu“ po šláplém chodníku přes chatu Gouter do Less Houchess. „Je to sice dál, ale zato horší cesta.“ Valíme si to sami po ledovci už navázaní na laně, s ubývající výškou se v těle objevují ještě nějaké zapomenuté cukry a sestup pěkně odsýpá. Teprve teď si počasí nachystalo tu největší parádu v podobě zapadajícího slunce nad zataženým údolím, úžasné! Pohodově ale svižně klesáme, informujeme Julču, že žijeme a kde se sejdeme. Kolem chaty Gouter už se připravují další našlapaní turisti na zítřejší výstup. Pokračujeme a stíháme sejít poslední ledovec u Tete Rousse s posledními paprsky světla. Dále si už s čelovkami vychutnáváme dlouhé neklesající francouzské chodníčky. Všechno by bylo v pohodě, jen kdyby nám na Mont Blancu nedošla voda. S každým krokem nasloucháme, jestli někde nešumí potok nebo na listech trávy není rosa a není! K potoku docházíme až dole v údolí u vesnice asi po půlnoci. Potok vysušen, jdeme do finále.



Foto 14 Zapadající slunce u chaty Gouter

foto by © Radek Zavadil


Příchod do vesnice o půl druhé ráno oslavujeme poslechem písně Welcome Home od Radical Face a s pokorou vzpomínáme na Ueliho Stecka, uvědomělí jaký to byl borec, když jsme se alespoň pokusili přiblížit jeho výkonům. Setkání s Julií později popsala slovy „přišly dvě smradlavý trosky, ale šťastný trosky“. Přešli jsme to za poctivých 25 hodin, téměř bez přestávek a zdržování, z toho jsme 18h lezli jen nahoru, jistili jsme jen tři nejtěžší délky, jinak jsme lezli vše bez lana s jedním slaněním. (Záznam i s GPS trasou viz odkaz ze Stravy níže.) Za podporu a support, bez kterého by to nešlo, děkujeme Julii a za materiální podporu Petrovi z SP Sportu Zlín.
S sebou jsme nesli: 1x poloviční lano 60m, mačky, každý 1x lehký a 1x lezecký cepín, malý výběr lezeckého materiálu, 2x friend, sada vklíněnců, 2x šroub do ledu, několik smyček a šňůr, každý 1,5l vody, kterou jsme se snažili doplňovat a asi 12 tyčinek dle vlastní chuti.




Trasa

foto by © Radek Zavadil



Zdroje:

Více zde Mapa

Radek Zavadil   [úpravy] 13:32 26.07.2018

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 hřeben14:39:28 26.07.2018
obdivuhodný výkon-klasické horolezectví
kahánekodpovědět 

 Paráda15:20:41 26.07.2018
Přesně takhle to má vypadat!
Ch0rviodpovědět 

 gratulace16:12:52 26.07.2018
Super vytezeni stavajiciho pocasi, super
Radek
zobanodpovědět 

 Moc pěkná akce16:44:52 26.07.2018
Dobá akce, dobrý článek. Chválím.
Petr Jandíkodpovědět 

 hezká akce19:42:38 26.07.2018
A fotky taky, díky
Šp.odpovědět 

 Super22:22:27 26.07.2018
Jste dobří!
Jeňaodpovědět 

 Super22:22:29 26.07.2018
Jste dobří!
Jeňaodpovědět 

 Přes překážky ke hvězdám07:01:40 27.07.2018
Úžasně popsáno😍a fotky jsou naprosto okouzlující! Klobouk dolů před tímto výkonem! Já si zase někdy výšlapnu na Lysou😀⛰
Adrianaodpovědět 

 skvělé a bumforciosní!07:51:45 27.07.2018
i polovina by byla více než důstojná. ukrutně závidím, a závist je nejvyšší formou uznání!
Lukas B.odpovědět 
 závist je nejvyšší formou uznání08:26:11 30.07.2018
pripájam sa ku kondolenciám , palce hore!
PKodpovědět 

 mazec08:39:54 27.07.2018
Tak to je mazec.

Docela by me zajimaly pro porovnani i vase dalsi sportovni vykony. Cas na maraton, jiz50, k70, co prelezete na pisku, atd...  :)
jx zeroodpovědět 
 Re: mazec07:42:09 30.07.2018
Ahoj, silniční maratón jsme asi ani jeden nikdy neběželi :D, ale např. B7 pod 14 hod. Mám doma titul juniorského mistra ČR ve skialpinismu, a 4. místo z mistrovství světa juniorů ve skyruningu. Radek ten to pálil vždy především minozávodně, ale neméně kvalitně. Lezecky je to slabší na sportovkách tak 7. UIAA. Na písek od nás daleko, jezdíme spíše Tatry :D.
Matěj odpovědět 
  Re: mazec09:45:54 30.07.2018
ironman? horsky ironman?
judovanaodpovědět 
   Re: mazec14:20:18 30.07.2018
Chuť by samozřejmě byla :D, ale než bych to mohl rozpálit na kole a běhu utopil bych se ve vodě :D
Matěj odpovědět 
  Re: mazec13:53:27 30.07.2018
hm, to jsem tak nějak něco takového předpokládal. když napočítám to převýšení nahoru a dolu, tak byste měli dát Ostwand na Watz pod 12 hodin včetně lodičky. což se samozřejmě dá, ale ne dvakrát po sobě nonstop.
Lukas B.odpovědět 
   Re: mazec14:32:09 30.07.2018
Watzmann Ost by šlo dát se startem na Wimbachbrücke přes Kührointhaus k jezeru a hrr do stěny. :D sestoupit pak třeba po hřebínku na Watzmannhaus a k autu, by mohlo být moc pěkné a hlavně intenzivní :D
Matějodpovědět 
    Re: mazec15:16:27 30.07.2018
ale furt by ti i tak kilometr převýšení chyběl. ale je zase pravda, že když jsme watz před dvěma lety šli (od parkoviště lodičkou), tak zároveň šel místní vůdce Dirk Brandler s manželkou a švagrem, a v půl druhé na vršku říkal, že ještě musí sestoupit k autu, přebalit a vyjít na Baueishütte, kde ho čekají klienti na další den, a to je mu dost přes padesát. což mě naplňuje optimismem.
Lukas B.odpovědět 

 Gratulace09:41:10 27.07.2018
Pěknej report i výkon!
Gulaodpovědět 

 No Krása ...13:45:31 27.07.2018
tak to sú teda krásne a originálne výkony, článok i fotky, super  : ) držím palce na ďalších výletoch
misoodpovědět 

 buď to dáme, nebo voláme vrtulník.18:58:06 28.07.2018
buď to dáme, nebo voláme vrtulník....

A keby ten vrtulnik nemohol priletiet? Co potom?
m.odpovědět 

 buď to dáme, nebo voláme vrtulník.18:58:16 28.07.2018
buď to dáme, nebo voláme vrtulník....

A keby ten vrtulnik nemohol priletiet? Co potom?
m.odpovědět 
 Re: buď to dáme, nebo voláme vrtulník.09:52:38 29.07.2018
joto byla silena veta. taky me ten..."pristup" ... zaskocil. Ale kdyz tam pozdeji psal ze meli jnejake unikove trasy,tak me to uklidnilo.


Inac nadherny pocin a tezka zavist na podminku. Paralela s Uelim...diky!
judovanaodpovědět 
 Re: buď to dáme, nebo voláme vrtulník.10:00:15 29.07.2018
V textu mi nebylo jasný, jak je to myšlený. Mohl to být fór, hec, nadsázka... Takový ty řeči na parkovišti před startem k rozpuštění nervozity... Nebral bych to moc vážně.
Parádní akce!
P.odpovědět 
  Re: buď to dáme, nebo voláme vrtulník.18:12:20 29.07.2018
Ahoj, ano byl to jen fór, snažil jsem se to napsat trošku vtipně, aby to nebyl nudný popis. Ale je samozřejmě pravda, kdyby se někdo zranil tak ho z tama na zádech nesnesete.
Radekodpovědět 
   Re: buď to dáme, nebo voláme vrtulník.09:44:23 30.07.2018
oook:)
Nic to nemeni na pardim pocinu, paradni ceste, nadhernejch fotkach, hezkymu popisu.. a hlavne .. ta PODMINKA aaaaaaa!
judovanaodpovědět 
   Re: buď to dáme, nebo voláme vrtulník.17:27:37 30.07.2018
Zní to na první pohled lehkovážně... Ale vlastně to platí pro úplně všechny akce - buď to dáme nebo voláme vrtuli. Prostě pokud zjistim že na to nemám nebo se něco zvrtne, tak se volá o pomoc.
Samozřejmě s vrtulí počítat předem je žádost p průser.
Super podnik, závidim.
odpovědět 

 Hustý21:51:17 29.07.2018
Jste dobrý.
odpovědět 

 Dobrý00:49:57 30.07.2018
Jste hustý.
odpovědět 

 Hustodobrý21:08:52 30.07.2018
Jste dobrohustý
odpovědět 
 Re: Hustodobrý16:05:02 07.08.2018
krutopřísný
odpovědět 

 Velmi dobře!10:58:25 06.08.2018
Valím bulvy a velmi gratuluji!
Ondřejodpovědět