Klettersteigy

Elferkamm, Glungezer, Innsbrucker

Elferkamm - Dolomiten Man

Vítkovo chrápání a frkání mě budí celou noc a ráno ještě vůbec nechce vstávat. Cíti, že na něj leze nějaké nachlazení.

Vzhledem k předpovědi počasí si beru jen rolák z moiry, abych se jak včera nevláčel i s kalhotami a bundou. Auto nás rychle dopravuje po dálnici přes Europabrucke, na první odbočce sjíždíme do údolí (na sjezdu se platí mýtné 1,5 EUR za použití mostu), cílové místo je Neustift im Stubaital (993 m.n.m). U lanovky je mapa a na ní popsány cesty a kletterstaigy. Lanovka (11,5 EUR) končí ve výšce cca 1800 m.n.m., odtud jdeme pěšky k Elfer Hute (2080 m.n.n.). O chatě se Cyril vyjádřil tak, že příšernější krabici už dlouho neviděl. U vchodu do chaty je přesný plánek klettersteigového výstupu severní stěnou Elfích vrcholů.



Pokračujeme ve výstupu až na rozcestí  (cca 2150 m.n.m.) cesta do leva je turistická normálka (v mapě mylně značeno už jako kletterstaig) až na Elfertumme, poté teprve navazuje na kletterstaig vedoucí na Elfer Spitze. Cesta vpravo je na klettrsteig vedoucí severní stěnou masivu Elferturme. Rozdělujeme se jako včera, kluci jdou cestou vlevo a my s Cyrilem vpravo po úzké cestičce vedoucí po vrstevnici.



Vpravo prudký sráz, vlevo plejáda skal. Po chvíli chůze v krásné scenérii se dostáváme pod začátek kletru, při vzpomínce na Martinswand u Zirlu doplňujeme tekutiny, bereme si hroznový cukr s odpornou multi příchutí. Ve stínu severní stěny je hodně čerstvý vzdoušek, a tak bez zbytečných okolků bereme na sebe matroš. Začátek tvoří dvě osmimetrové skalky. Na první je nutné dát pozor při přehoupnutí se přes okraj, druhá je bez problému (obě dvě se dají zprava obejít, ale terén se sype!). Ocitáme se pod kolmou a úplně hladkou stěnou, vlevo je to pravé ořechové - členitý zářez vedoucí kolmo vzhůru.



Střídáme se na prvním, na malých plošinách se vždy dva vedle sebe vejdou. Po helmě občas bubnují od prvního kaménky! Dostáváme se k nejtěžšímu místu cesty. U stěny je úzkou mezírkou oddělená plotna. Vedou přes ní dvě cesty - mezerou a přes vršek. Volíme cestu přes vršek plotny - chce to jen udržovat balanc. Následuje vzdušný traverz s nádherným pohledem na celou cestu.



Dostáváme se na plácek, který je obklopen masivy skal. Zde, na jižní straně, je také závěr klettrstaigu, nahoru i dolu z věže vede pouze jediná cesta.



Na špičce (cca 2500 m.n.n.) je krásně, v dáli je vidět Innsbruck a okolí. Asi 3/4 hodiny obědváme, ta cesta byla v pohodě - čekal sem to těžší.



Za celou tu dobu co jsme byli nahoře sem dorazili pouze tři lidé. Sestupujeme opět na plácek a labyrintem skal (nezajištěný sestup - jedno místo cca 3 UIAA) se dostáváme na turistickou cestu. Směr doprava je výstup na Elfer Spitze, vlevo sestup k Elfer Hute. Na Elfr Spitze je nezajištěný výstup přes kramle (objektivní nebezpečí) mírné obtížnosti. Zrovna po ní sestupuje parta, Cyril se ptá na možnost jiného sestupu. Je po straně vpravo - je tady i viditelná cestička. Já balím věci a Cyril leze sám vzhůru. Občas se zajišťuje cvakáním přímo do kramlí. Shora na mě mává a poté mi mizí z očí. Pomalu sestupuji dolů. Po nějakém čase mě dohání Cyril, který poté sestoupil tou cestičkou. Bylo jí prý trochu obtížné najít. Přidáváme do kroku - poslední jízda lanovky je v 16:15! Setkáváme se s Markem a Vítkem, šli po turistickou Panoramaweg. Ze sjezdovky nad konečnou sedačky startují paraglidy a nějakým bikerům dokonce vyvezli nahoru kola. Při návratu chtějí chlapci ušetřit 1,5 EUR za přejezd mostu a tak sjíždíme do strmého údolí. Zatáčka střídá zatáčku, při pohledu na jejich silně bílé tváře si říkám, že ten most postavit opravdu nebyl špatný nápad. Večeře je klasika s pivem a promítáním. Bohužel postrádá víno, které Vítek nechal slunit na balkónu, takže místo do hrdel ho lijeme do dřezu. Po těch dvou dnech už docela cítím nohy.

Užitečné:
Parkování je hned u lanovky - vede k ní úzká cesta mezi domy. Dobře si přečtěte, kdy je poslední jízda! Pokud chcete stihnout opravdu celý klettrsteig, tak jak ho popisuje Paul Werner, přijeďte k lanovce na první jízdu (cca 8:30). Severní cesta je výborně zajištěna, zbytek přes Elferspitze je lanem nezajištěn! Helma a zkušenost s těžším klettersteigem je opravdu nutná. Občerstvení a jídlo je v Neustiftu, na konečné lanovky a na Elfer Hute. Místo vhodné pro nácvik na Dolomiten Mana - kolo, padák, běh. Říčku Ruetz jsem nezkoušel J.

Petr Melichar   [úpravy] 05:27 10.01.2004

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 sracka15:09:57 13.01.2004
sracka
odpovědět 

 humus15:50:25 13.01.2004
Nevim jak ostatnim,ale ja kdyz vidim ty hromady zeleza bez ladu a skladu namlaceny do skaly,zkrouceny ocelovy lana a vselijaky zelezny srot,aby se panove a damy nebali,tak je mi z toho na bliti.Tyhlety "zajisteny" cesty pro lidi kteri nejsou ani turisti,ani horolezci, jsou pekne hnusny.
konikodpovědět 
 Re: humus17:38:16 15.01.2004
Aaaa, tady je nekdo machr. Otazka co je lepsi, preplnenej lezecka lokalita nebo temer "prazdna" ferrata uprostred Dolomit (resp. kdekoliv, to jen pro predstavu). Co?
Kajmosodpovědět 
 Re: humus20:39:22 16.01.2004
a co lezecke cesty plne borhaku a kruhy na pisku, za ne jsi urcite vdecny ze tam jsou!
ROKOodpovědět