Lezení na západním pobřeží Irska

Při lezecké návštěvě Irska bychom rozhodně neměli očekávat několikasetmetrové stěny ani vynýtované cesty v kompaktní skále, jimiž

byste prostupovali v záři slunce jen v šortkách a tílku. Skálolezecká realita je poněkud jiná. Můžete zde nalézt spoustu malých oblastí, k jejichž návštěvě je nutné, většinou v nepromokavém obleku a v holínkách,  přebrodit několik potoků a bažin a vystoupat několik stovek výškových metrů. Přesto však má lezení na „zeleném ostrově“ svoje nezapomenutelné kouzlo. Lezení v odlehlých končinách, kde krom ovcí a otravných mušek jen těžko naleznete živého tvora, nebo spouštění se z útesu nad bouřícím mořem rozhodně zanechá krásné a neobvyklé vzpomínky v srdci každého lezce.

Víc než líčit svoje lezecké zážitky bych se chtěl zaměřit na popis jednotlivých oblastí, ve kterých jsem měl možnost působit. Nejprve výčet mou navštívených lokalit:

County Clare:

the Burren

County Galway:

the Little Killary,  Connemara Mts.

County Mayo:

Killary Harbour, Doo Lough Crag, Achill Island

Sluší se začít tou nejvýznamnější a největší, tak tedy hurá do

the Burren!



Název celé oblasti, která není výhradně jen lezecká, ale spíš historicko-archeologická, má jazykové kořeny v Irském Boireann, což znamená skalnaté místo (oblast). Všude kam jen dohlédnete jsou šedivé vápence, které v dobách ledových „uhladil“ kontinentální ledovec. Burren je též známý velkou koncentrací megalitických staveb a reliktní flórou. Z lezeckého hlediska byl Burren objeven v 70.letech minulého století. Údajně prvními lezci, kteří prostoupili místní vápencové stěny byli borci z IMC (Irish Mountainering Club). Lezly se většinou cesty do obtížnosti HVS (asi 7 na písku). Rok 1975 zaznamenává průlom do kategorie cest „Extreme“. Je vylezena cesta „Marchanded Crack“ E1 5b (Američan Bob Richardson a Jihoafričan Jonni Levy). V druhé polovině 90. let již obtížnost cest označuje číslo E6 6c... (tolik asi k historii podle oficiálního tištěného průvodce).



The Burren: Pohled na horní patro skal v oblasti „Ailladie“. Výška stěny nepřesahuje 15m.

foto by© Petr Vyšohlíd


Já jsem v Burrenu vyzkoušel oblast nazvanou Ailladie. Jedná se především o útesy dosahující výšek od 15 do 30 metrů. Lezl jsem většinou cesty kolem obtížnosti HVS, což se poměrně dalo zvládnout. (na písku by to bylo kolem 7 – 7b). Zkusil jsem taktéž E1 5b (cesta Jet) a výraznější rozdíl v obtížnosti, či psychické náročnosti vzhledem k stupni HVS jsem nespatřil. Asi nejhezčí cestou, kterou jsem zde vylezl byla Pis Fliuch HVS 5a, která je ohodnocena třemi hvěždičkami (viz. Foto). Dále mě zaujala cesta Nut Rocker, HVS 5a, v níž jsem v klíčovém kroku nalezl hluboce vklíněný friend z dílny Rock Empire (že by Češi?).



Pis Fliuch, HVS 5a,  Jedna z velkých klasik Burrenu. 30 metrů úžasné koutové spáry.

foto by© Ali Rose



Jug city ,VS 4c, 17m two stars, Další „Burrenská“ klasika. Nejprve je nutné slanit na polici, zřídit „štand“ a potom hurá na vrchol. Leze Ali Rose ze Skotska.

foto by© Petr Vyšohlíd



K patě útesu se dá buď sestoupit po pěšince, nebo slanit. Nutné je, jako u většiny oblastí na mořských útesech, dbát na příliv a odliv. Některé cesty (např. Celá oblast Mirror Wall) se za přílivu vůbec nedají nastoupit a mohou být doslova nebezpečné!Spát se zde dá na louce přímo nad útesem. Oficiálně není campování povoleno, avšak většinou se toleruje. Chovejte se prosím opatrně ke kytičkám a neodhazujte odpadky.



Mirror Wall, Pohled do stěny „Mirror Wall“ v době odlivu.

foto by© Petr Vyšohlíd




Jet, E1 5b, Laura (Australia) bojuje v „Jet“

foto by© Ali Rose



Nyní opustíme County Clare a zamíříme na sever do Galway

County Galway je pro milovníky hor významná hlavně Národním parkem Connemara a jeho nádhernými b> The Twelwe Bens - nikdy jsem jich dvanáct nenapočítal, ale prý tam jsou.

Connemara nabízí několik více délkových cest. Lezl jsem pouze cestu b> The Carrot Ridge, která vede již z dálky dobře viditelným hřbetem a skýtá množství překrásných výhledů. Je však jen V Diff, což představuje asi 3-4 na písku a tak nenadchne lezce toužící po těžkých krocích. Ostatní cesty se dle popisu zdály až příliš velkým dobrodružstvím.



The Carrot Ridge, Ir Marc McGrath ve 2.délce na Carrot Ridge.

foto by© Petr Vyšohlíd



The Twelwe Bens, Pohled na skupinu Twelwe Bens, která dosahuje nadmořské výšky kolem 750m.n.m.

foto by© Petr Vyšohlíd


Nedaleká oblast The Little Killary  se nachází v okolí malebného zálivu Little Killary. Jedná se o pás skal, dosahujících výšky kolem 15 metrů, nabízející jen asi 15 cest obtížnosti do E3 5c. Lezení je zde příjemné, ve většinou pevné skále. Já jsem si oblíbil několik cest: Super Direct na The Pinnacle (HS 5c), Ivy Slab Direct (HVS), Hotwells (VS 4c), The Quiet (HVS 5a) a Drown In The Sky (E3 5c) .



The Little Killary, Pohled na hlavní pás skal v oblasti the Little Killary. V pozadí Atlantik.

foto by© Petr Vyšohlíd



Hotwells, VS 4c, Ali Rose (Scoland) leze Hotwells, jistí Andy Hayward (England)

foto by© Petr Vyšohlíd


County Mayo



Dále na sever, poté co se nám podaří buď přeplavat nebo objet Killary Harbour – údajně jediný fjord v Irsku, zavítáme do County Mayo. Pro lidi, kteří rádi stoupají na kopečky, je zde několik lahůdek. Hora Mweelrea (což znamená lysá hora), s 817 m.n.m. nejvyšší hora  západního Irska a posvátný Croagh Patrick, jenž je národním symbolem Irska a cílem řady poutníků.


Croagh Patrick, Vrchol Croagh Patricku. Tato cca 750m.n.m je pravděpodobně hlavním poutním místem v Irsku a zároveň jedna z nejnebezpečnějších hor v Evropě... Z tolika důchodců, co tam každý rok lezou, většinou někdo odpadne...

foto by© Petr Vyšohlíd



Lezecké zkušenosti mám z oblasti Doo Lough Crag, kde je kolem 30 cest, z nichž některé mají až 4 délky. Přístup je značně komplikovaný, resp. namáhavý. Čeká vás asi 200 výškových metrů příkrým, vždy řádně mokrým svahem. Leze se převážně v téměř vždy alespoň vlhkých plotnách, kam vlivem SV orientace sluníčko svítí jen v ranních hodinách.Vylezl jsem zde cestu „Heuston Blues“ VS 4b a rozhodně se mi nezdála zadarmo.Perlou mezi místními cestami je asi „Bragela's Watch“, 4 délková cesta (100m) obtížnosti E1, o níž průvodce říká: „An excellent climb with a real mountain atmosphere“.

Lezecká oblast Killary Harbour je místem spíše pro rodinný výlet, či místem pro zamilovaný pár. Totální odlehlost těchto skalek a velká náročnost na orientaci vám může místo pořádně naběhlých bandasek připravit spíše namožení v oblasti lýtek a stehen. Jesli však ke stěnkám přeci jen dorazíte, můžete se vyskotačit na 14 většinou lehkých cestách od II do V UIAA s jednou těžší cestou The Egotist E3 5c s jejíž lokalizací si nejsem vůbec jistý.

Výlet na Achill Island  určitě stojí za námahu. S pevninou je spojen mostem a tak se obejdete bez čekání na trajekt. Lézt zde můžete jednak na „Slievemore“ s několikadélkovými cestami a řadou možností k prvovýstupům, nebo na „Waterfall Cove“.

Osobně se mi více líbila Waterfall Cove  (s asi 20 cestami obtížnosti II-VI+ UIAA), kde jsem poprvé v životě vyzkoušel nástup do  stěny útesu pomocí slanění. Leze se především po ukloněných plotnách. Pozor na příliv!



Waterfall Cove, Laura si užívá svého prvního slanění z cliffu... Směje se, asi neví, že když spadne, vlny ji semelou a utopí se :o)

foto by© Ali Rose



Achillbaldger (alt start) 12mHVS 5a, Leze pan Učitel, jistí Laura. Nádherná 2cm široká spárka... jen ten příliv přišel trochu rychle...

foto by© Petr Vyšohlíd


Závěrem pár obecných informací o lezení v Irsku



  • Jedná se téměř výhradně o „tradicionalistický“ styl lezení: žádné nýty, skoby jen sporadicky, hlavní jištění pomocí friendů, vklíněnců, smyček atd.
  • Slaňovací kruhy neexistují. Ke slaňování, popřípadě jako štand na dobírání, slouží ocelové kolíky (stakes), někdy působící velmi nevěrohodně vlivem stále promáčené půdy.
  • K označení obtížnosti výstupu se používá Britská stupnice (pro většinu z nás poněkud zmatená :o)
  • Před lezením na mořských útesech je nutné zjistit čas přílivu a odlivu. Za přílivu mohou být některé štandy pod vodou!!!
  • Pro případ, že cestu na útesech z nějakého důvodu nemůžete vylézt, je dobré nechat slaňovací lano viset a mít po ruce pár prusíků.
  • Přilba nemusí být každému příjemná, ale doporučuje se.


    Několik slov k Britské stupnici



    Britský systém využívá vyjádření obtížnosti pomocí dvou stupňů: celkového (písmenného, popř. písmenko a čísílko)- například HVS, E2 atd... a technického (číslo + písmenko)4c, 6b atd...



    Porovnávací tabulka lezeckých stupnice , Tabulka byla zhotovená podle podkladů z knihy Rock Climbing, Essential Skills & Techniques

    foto by© Petr Vyšohlíd



    Celkový stupeň shrnuje všechny obtíže dohromady (tzn. vyrovnanost cesty a její zajistitelnost)

    Technický stupeň popisuje nejtěžší krok v cestě.

    Kdybychom teď, hypoteticky, vytvořili cestu s nejtěžším krokem za 5b (Britská tech.), což je asi 6a (Francie). Záleželo by dále na její vyrovnanosti a jištění.

    Cesta s jen pár 5b kroky, rozumně odjistitelná, by dostala celkový stupeň E1 (E1 5b).
    V případě, že by cesta byla krok za krokem 5b, nebo s velmi sporým jištěním, nesla by označení E2, tedy E2 5b.
    Cesta s jedním 5b „suprově“ zajištěným a zbytkem v lehčím terénu by byla ohodnocena jako HVS 5b.

    Hodnocení obtížnosti je věcí silně individuální a tudíž se liší oblast od oblasti, lezec od lezce, nálada od nálady.

    Řada Britů a Irů, s nimiž jsem se setkal, považovala jejich systém za nejdokonalejší, neboť vystihuje cestu se všemi jejími aspekty. Já však, coby milovník písků, nedám dopustit na naše staré a stejně výstižné: 7a namáhavé, nejištěno (špatně jištěno), lámavé... :o) což ve své podstatě celou cestu vystihuje také velmi trefně.


    Autor mimo jiné čerpal z



    Rock Climbing, Essential Skills & Techniques, Libby Peter, Mountain Leader Training UK. (Britská klasifikace obtížnosti výstupů)


    www.climbing.ie   (názvy cest a lokalit)

    Climbing Guide to The Burren, Calvin Torrans/Clare Sheridan, MCI, 1997 (historická data)


    Dovoluji si ještě odkázat na tematicky příbuzný článek  Drown In The Sky  na:http://mb.horolezci.cz/handler?module=articles;action=display;art_id=33


  • Petr Vyšohlíd   [úpravy] 11:00 15.01.2006

    Komentáře

         
    ...nové příspěvkyNový komentář 

     Hezký fotky22:29:03 16.01.2006
    Připomněly mi Skotsko. To je taky jedna nacucaná houba :-).
    Petr Jandíkodpovědět 

     V příboji22:35:28 16.01.2006
    Foto mě vyloženě láká k výletu. Krása.
     jirkasodpovědět 

     Pěkný06:38:55 17.01.2006
    Kompletní popis, pěkný fotky, co dodat. Balit a vyrazit. Fakt hezký místo a hlavně ten klid.
    Kuřeodpovědět 
     Re: Pěkný08:53:03 17.01.2006
    Fakt super článek. Úplně mám chuť vyrazit na ostrovy :-)
    jjodpovědět 
      Re: Pěkný19:29:31 17.01.2006
    Ja myslim, ze nejlepsi je si o lezeni na Britskych a prilehlych ostrovech precist na Lezci a nekazit si dojem osobni navstevou. :)

    L.
    Lenka K.odpovědět 

     nice09:45:23 17.01.2006
    Hmmm, good photos of  the interesting fortification of Ailladie meadow table, nice cliffs especialy when taken with Laura..but climbing? Very likely, there is nothing compare to Little house in Alkazar!:)
     LaWhatodpovědět 
     Re: nice10:27:55 17.01.2006
    Není ta obliba domečku v Alkazaru následkem nějakého radioaktivního úniku z pousného zařízení? :-)
    Petr Jandíkodpovědět 
      Re: secret for P.J.11:05:04 17.01.2006
    Oh no, this is due to the new teleport station to Bleau which has been recently built in the one of the house corner.
    laWhatodpovědět 

     Dublin13:39:07 17.01.2006
    a zkouseli jste taky neco v okoli dublinu?? ja jsem se ted dostal do teto oblasti a uz zacinam premyslet nad nejakym peknym vyletem.
    JAnek s velkym JAodpovědět 
     Re: Dublin13:22:38 18.01.2006
    V létě jsme byli v Dalkie quarry což je hned na jižním okraji Dublinu - celkem hezký ikdyž krátký cesty v žule. Pak je určitě hezká oblast nad jezerem Glendalough, kde jsem ale nelezl, nicméně nějakou skupinku jsem tam zahlédl a cesty za jezerem můžou mít i 3 délky. Pak jsem lezl už jenom ve výše zmíněným Burren (Ailladie), kde to bylo taky moc fajn. Jinak bohužel všechny ostatní dny z našich 16 dní chcalo, tak snad příště :-( No a jelikož je to Irsko, tak to chce hodně smyc, sadu frendů a vklíněnců, protože tam nejsou žádný nejty a ani slaňáky, ale hlavní faktor je holt počasí :-)
    Kubaodpovědět 

     A co bouldrování?08:32:53 19.01.2006
    Petře, setkal ses v Irsku s nějakou významější bouldrovou oblastí?
    Toroušodpovědět 
     Re: A co bouldrování?09:25:06 19.01.2006
    Nejvic informaci najdes na: http://www.theshortspan.com/
    nejsi nahodou Torous z Mnichova :o)
    petrodpovědět 
      Re: A co bouldrování?10:17:14 19.01.2006
    1R,2L,3R,4L..:) to sou spravny uchylaci tihleti Irsti buldristi. Jinak super link. Nektery primorsky 'Heady' jsou paradni a muzou smele konkurovat snad i...
    P.S.mohli by se ti ostrovne zaostaly izolanti naucit pouzivat Fb klasifikaci
    P.P.S. Torous je Le Big Zlobakuv bratr z Jizniho mesta prazskeho, v Mnichove by dozajista zabloudil.
    l.odpovědět 
       Re: A co bouldrování?15:09:11 26.01.2006
    Tak pozor pozor kámo. Já byl v reprezentaci orientačního běhu, takže s blouděním ses trochu netrefil :-)
    Toroušodpovědět 
      Re: A co bouldrování?10:53:42 20.01.2006
    Sem torouš z Prahy, nikoliv z Mnichova.
    Přemejšlím o Irsku na delší dobu , a bouldrování je výzmaným faktorem k rozhodnutí..
    Toroušodpovědět 

     lámavost17:23:28 27.01.2006
    Předpokládám vysokou lámavost, když tam vidím ty místňáky s půlkama a uvědomím si vliv moře. Není-liž pravda ?
    Petrodpovědět