Známý yosemitský biggwalista podnikl středoevropské turné a své projekty představil i v Praze.
Tommy Caldwell se do našich končin vydal na pozvání pořadatelů 15. ročníku Medzinárodného festivalu horského filmu a dobrodružstva Hory a město v Bratislavě. V rámci své kratičké návštěvy ovšem nevynechal Prahu, kde promítal v prostorách lezecké stěny SmíchOFF. Odtud, máme-li věřit facebookové drbně se rovnou vydal do severních Čech za lezením v Labáku. Zatímco na Slovensku si zalezl s Adamem Ondrou na vápenci (Alternatívka; Záhorie; Malé Karpaty), v Čechách si zablbnul na pískovci, hlavně s Honzou Zbrankem, který mu v průběhu českého pobytu dělal doprovod, tlumočníka a medvědáře.
Tommy Caldwell, který donedávna patřil spíš k jedincům známějším užšímu okruhu zájemcům o lezení – prakticky totiž neopouštěl Yosemity, tudíž jej, jako famózního lezce specializovaného na volné přelezy starých hákovaček, i autora prvovýstupů nejvyšší obtížnosti, znali především ti, kteří soustavněji sledují dění v této kalifornské lezecké Mecce.
Do povědomí široké lezecké a horolezecké veřejnosti se Tommy dostal vlastně až letos v zimě, kdy podnikl výlet do Patagonie s Alexem Honnoldem. Kombinace těchto dvou kvalitních lezců, zvyklých na průstupy velkých žulových stěn za každých podmínek, vedla k úspěchu poměrně mimořádnému. Podařil se jim totiž přechod hlavního hřebene Fitz Roy na hranicích Chile a Argentiny. Střídání mimořádně obtížných skalních partií, boulderových kroků v kompaktní žule a alpinistické části výstupu v mixových či ledových partiích z tohoto výletu dělají jeden z nejobtížnějších přechodů dneška. Do toho nutno připočíst, že slavné dvojici při jejich téměř pětikilometrovém lezení nepřálo počasí, které se vůči nim chovalo v podstatě dost patagonsky.
Vraťme se však z daleké Patagonie do Prahy. Zde totiž Tommy zaujal vtipným i poutavým vyprávěním, ale i pohodou, kterou šířil kolem, a dojmem skromného chlapíčka, který se ke svým úspěchům dostal neobyčejnou pílí a soustavností. Zde tedy nutno poznamenat, že také neobyčejnou urputností, která je snad nejvíc cítit z popisu jeho hlavního lezeckého projektu, Dawn Wall. Ale k Dawn Wall se ještě vrátíme…
Tommy Caldwell začal popisem dětství, a prvních společných výstupů s otcem, přes první úspěchy v yosemitské žule, po první zahraniční zájezd. A jaksi logicky reflektoval milníky na své cestě k jednomu z nejuznávanějších horolezců současnosti. Od toho dětství, kdy se vyznával z obdivu k velkým postavám yosemitského údolí, k úžasu z výkonu Lynn Hill, která jako první vylezla volně The Nose na El Capa, po ten zahraniční zájezd, jehož cílem bylo lezení v Kyrgystánu. Zájezd, při kterém se skupina amerických horolezců nachomýtla k některé z bezpečnostních akcí místní armády proti separatistickým islamistům, popisoval Tommy jako svým způsobem zásadní zlom ve své lezecké kariéře. Ne snad pro výkony, které zde podali, ale pro zkušenost, která asi významným způsobem změnila jeho pohled na svět. Na několik dnů se totiž Američané se stali rukojmím v místním konfliktu, přetrpěli zajetí, a podařilo se jim utéct. S odstupem pak, a v souvislosti s lezením, Tommy komentuje, že „před Kyrgystánem“ byl, i jako lezec, vlastně docela rozmazlený a nepříliš tvrdý k sobě.
Tommy Caldwell na dalším ze svých diáků – krátce po úrazu, který by pro někoho jiného asi znamenal konec špičkového lezení
V Yosemitech, které Tommy začal považovat za svůj domovský rajon, soustavně působil vlastně od dětských let, kdy zde své první cesty vylezl s otcem. Kolem šestnáctého roku, se, stále ještě s otcem pustil do volných přelezů starých hákovaček. V téže době si začal uvědomovat, že obtížné lezecké kroky mnohdy zvládá lépe, než táta, který mu do té doby byl nedostižným vzorem. Stéle ještě spolu se pouštějí i do El Capa, Tommy však lezecky roste, a „běžné“ biggwallové (tehdy převážně technické) výstupy jej přestávají uspokojovat.
Logicky se proto pustil do přelézání hákovaček volně. Postupně volně přelezl všechny cesty na El Capa, a začal si hledat nějakou další atrakci, která by jej do budoucna naplňovala a uspokojovala.
Tou super atrakcí se, v okamžiku kdy si Tommy Caldwell splnil své dětské sny (jednou vylézt na El Capa; přelézt některou z cest na El Capa volně; přelézt všechny cesty na El Capa volně) stalo zaujetí pro zajímavý prvovýstup. Při svých přelezech si totiž prohlédl linii v hladké stěně napravo od Nosu. Stěnu, do které prostě už od pohledu nikdy nikoho ani nenapadlo nastoupit. Téměř kolmá (místy, pochopitelně, jak už to bývá, i převislá), velmi hladká stěna. Místo, které nezlákalo ani technické lezce v dobách budování nejvýznamnějších cest v údolí.
Vysněnou cestu touto stěnou nazval Tommy Dawn Wall, a věnuje se jí velmi soustavně již sedmým rokem. Sedm let pokusů, dlouhého bivakování ve stěně, střídání ročních dob v Yosemitu. A také hledání partnerů ochotných se s ním na projektu podílet.
Ne, nikdo se nediví, že se některých částí pokusů o prvovýstup zúčastnili i lezci zvučných jmen z celého světa. Stejně tak, jako se nikdo nediví, že ani s touto pomocí Tommy doposud svůj projekt zatím nedotáhl do konce. Ale při urputnosti tohoto chlapíčka to je jistě jen otázka času. Z celé stěny dnes chybí přelézt RP už jen dvě dýlky.
A pak ještě maličkost. Začít dávat tuhle dardu v jednom kuse. Celou. Pěkně od úpatí stěny až na vrchol.
Překlepů je tam víc, ale nic to nemění na tom, že je to moc pěkně napsaný článek. Díky za něj!
(jeho "civilnost" vynikne obzvlášť při srovnání s podobným reportem na HI a zejména až nechutně "vlezdoprdelkovskou" reportáží z Labáku na témže webu..)
nevím co je znakem vlezdoprdelkovství, ale jednoduše v tom Labáku s T.C. hoši z HI byli a mají z toho fotky. Dobrá novinářská práce se pozná i z toho, být v pravý čas na pravém místě s tou pravou osobou (kontakty, známe, schopnost otravovat se a vnutit se,....).
1. nestrannost - zase nějaké kecy o mágu, naštěstí ne jako loni, to bylo k zblití, i když na druhou stranu angažovanost také frčí :-D 2. v textu je Zub času na Sicilské stěně, u fotky správně na Indiánce 3. Černá zmije je Xb RP a ne Xc a dnes se běžně nastupuje zprava, aby nedocházelo k zbytečnému tření lana a tím i k poškozování pískovce - něco takového by zrovna angažovaný Jandík mohl vědět, že? 4. něco technického na závěr - Yuchen? Tak to jedině to nakulení nahoře, jinak by se dalo říct, že je to i maličko silové 5. už jen tak na okraj - komentáře - dobrý novinář by už mohl po letech vědět, co je to PP a Flash a jak to dnes s těmi styly je 6. fotky nejsou úplně špatně zabrané, jen špatně vypadají 7. Kdo je Honzík? To musí být fakt borec :-D
Jsem zvědavej na Montanu a její profesionalitu, protože poslední dobou jsou v ní některé články a fotky na velmi vysoké úrovni.
Bído, všiml jsem si, že si umíš velice pozorně přečíst článek na konkurenčním webu. Trochu mě překvapuje, že nejsi schopen jej přečíst dokonce a své připomínky sdělit právě autorovi článku. Ulehčím Ti to a dovolím si ocitovat závěr: "Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme"
Ohledně dobré novinářské práce si dovoluji podotknout, že články na HI jsou ze dne 11. a 14.4. Jak zajisté víš, hraje v dnešní době novinařiny rozhodující roli zejména čas. V tomto směru má Petr prostě jednoznačně navrch.
Sysle Tomáš dával foto na fb už 10.4.2014, asi je dobrej novinář. Jandík také není všude, ale viděl jsi, že by někdo chodil na info, cpal tam články z lezce do komentářů, nebo tam obhajoval jiný web? V tom je rozdíl. Lezec je otevřenější, píše se o všem, čtou ho všichni. Na infu je pár článků o horách vystavovaných periodicky dokolečka a občas nějaká aktualita obšlehnutá z diskuzí nebo článků na lezci. Mír všem a už se nehádejte.
Válka webů?
Dejte s tím pokoj! :D Prostě píšu jinak než Petr. A co, jako? Mimochodem, na ten FB jsem to dával, pravda, hned, ale tady mám hromský zpoždění. Oproti Petrovi. A že neváhal jet do toho Labáku, jsem obdivoval :) Nějak mi na to nevycházel čas a morál. No.
Mimochodem, na FB jsem to dával se zajisté převtipným komentářem o tom, že jsem zaběhnul na přednášku - jako abych teda věděl, co je tak novýho v tom našem činění. Jako kampak se to vyvíjí, nové trendy a tak. Zkrátka zjistit, jestli mi třeba náhodou neujíždí vlak, no.
A závěrem konstatoval, že je to dobrý! Že neujíždí. Že jsem z něj neviděl ani koncový světla!
Takže tady pokorně přiznávám, že na ty koncový světla mě přivedl právě Petr. I když laskavě konstatoval, že jsem je možná v dáli zahlédl. Tak jsem mu (při vědomí, že při podobných příležitostech rád vyjmenovává a fotí přítomné osobnosti) představil stávající držitelku titulu mistryně SR v drajtůlu :) Takže, ve skutečnosti, zde probíhala zcela příkladná a kolegiální spolupráce horo a lezeckých zpravodajů. A ne že ne! :D
(a Majka snad promine, že si ji tady beru do úst ;)
Abychom se správně pochopili - je fajn, že s ním kluci byli v Labáku, je fajn se dozvědět o tom, že tam lezl a co tam lezl, ale už mi přijde trochu divná ta forma podání, kdy je zaznamenáno vše takřka minutu po minutě, včetně každého zachvění, div že né i místa a času kam šel kdo z zúčastněných na malou..
To je otázka kauzality - jak zjistíš, že je to blbý, když si to nepřečteš? A když už je to jednou přečtený, tak to zpět vzít nejde. Je to spíš obecná odpověď na často používanej argument "tak to nečti", tenhle konkrétní report jsem nečetl, takže nevím jakej je.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Známý yosemitský biggwalista podnikl středoevropské turné a své projekty představil i v Praze.
Plně je respektuji