Samotná Tofana má dva vrcholy, první d´Mezzo je známý spíše mezi lyžaři, druhý di Rozes je zase naším hřištěm. Nad údolím z Cortiny do sedla Falzarego se vypíná jižní stěna s několika výraznými pilíři s velkým množství cest všech typů a obtížností. Podělil bych se o dojmy ze dvou cest. Bella Ciao 8- na třetí pilíř a Sognando L´Aurora 9- na druhý pilíř.
Obě cesty jsou odjištěny nýty, stylem, že nýty neulehčují přelez, odlezy i v těžkých místech jsou několikametrové a friendy se rozhodně hodí. Kvalita skály, zejména v první polovině stěny, je velmi slušná, v druhé polovině stěny je třeba zvýšit opatrnost.
Lezení s tou, kterou milujete :-) cestou Bella Ciao 8-, 820 m lezení, 17 délek. Z cesty jsme měli docela respekt, dlouhá, orientačně náročná stěna, den před námi v ní ještě někdo po setmění bloudil s čelovkami. Chystáme pečlivě, co dáme do batohu na cestu, aby v něm bylo vše, co potřebujeme, a vše pro případ, co kdyby. Marcelka jako vždy před takovým výstupem špatně spí a je nervózní, až do chvíle, než si sáhne na první chyt. Potom se v ní probudí její horolezecké já, které smaže i drobný silový rozdíl mezi námi, a po devíti hodinách plni emocí jsme na vrcholu. Cesta je fyzicky a psychicky poměrně náročná, zvláště v horních partiích stěny je skála lámavá. Cesta několikrát křižuje klasický výstup Alvera-Pompanin, ve kterém bylo několik dvojek, které se na štandech hojně sdružovali, takže občasný ulomený stup nebo chyt šel přímo mezi ně. Ale na vrcholu jsme byli všichni v poho a bez "ztráty kytičky".
Lezení s mladým a odolným :-) cestou Sognando L´Aurora 9-, 600 m, 16 délek. S Chlupem je radost lézt, nevadí mu batoh, při jištění je trpělivý a přesný, rád fotí, moc nejí, co je potřeba, to vyleze. Cesta začíná 5 délkami v plotnách, aby v dalších dvou třetinách stěny šla do převislých partií stěny. Lezení je silově vytrvalostní, takže obtížnost 9- je potřeba umět. Odměnou je krásné atletické lezení s nýty, kterých je méně než akorát a občas je potřeba se po nich dobře dívat. Jedno sezení v 10. délce mne sice zamrzelo, ale nezkazilo velkolepý dojem z cesty.
Důležité informace k cestám jsou v níže uvedených odkazech. Výhodou obou cest je krátký nástup. Autem vyjedeme až k Refugio Dibona do výšky 2.000 m a odtud je na nástup cca 45 min. Pokud přijedete pozdě večer, dá se tu i přespat, a nebudete sami. Po vylezení cesty sestupujeme zřetelným chodníčkem s mužíky, a poté se dáme vlevo a po vzdušném prvoválečném chodníku sejdeme k chatě Guissani. Pasáž po prvoválečném chodníku je docela drsná a rozhodně vojákům, kteří tu trávili spousty měsíců v létě i v zimě, nebylo co závidět. Na chatě Guissani si dáte něco na žížeň a za hoďku seběhnete k autu.
Abych nebyl tak faktograficky nudný, nejen lezecké zážitky dělají z lezení nejlepší sport na světě. Sprchování po lezení na parkovišti může mít různé podoby. Zatímco my chlapi, pokud není v blízkosti potok, si hrajeme na yosemitské krysy, co se moc nemyjí, tak lezkyně si mytí neodpustí. Tak si jedna francouzská lezkyně postavila speciální stan ve tvaru hrušky, do něj zavěsila sprchu z auta, a vytvořila si tak sprchovací kout, za který by se nemuseli stydět ani v blízkém hotelu. Druhý den nato přišly dvě holky z feráty, také vytáhly sprchu, odhodily komplet svršky a s bujarým smíchem smyly všechen pot a prach z Tofany, ovšem bez sprchovacího koutu. Z diskrétnosti národnost neuvádím. Prostě na Tofaně je toho spoustu k vidění a k zažití.
Takže Vám přeji pěkné lezení a zážitky :-)
https://www.bergsteigen.com/touren/klettern/bella-ciao-tofana-di-rozes/
https://www.planetmountain.com/en/routes/sognando-aurora-tofana-di-rozes.html
Tofana
Expozice
Lezení fakt krásný
No nýt to není
Ze stěny
Vrcholovka
Mladý a odolný
Ó hory
Sestup po prvoválečných chodníčcích
Registrace
Metodika
lezec.cz
Tak si doma polehávám se sádrou na noze, která značí, že letošní sezóna v horách pro mne asi skončila. Takže jsem se rozhodl podělit se o zážitky z lezení na Tofaně, na tom nádherném kopci, který se vypíná nad Cortinou d.Ampezzo. Jó, je to ta Cortina, kde bude příští olympiáda.
Ano, živě!