Lezec - Zpravodaj

Nejsem první, nejsem vševědoucí, ale třeba bude zase o čem si popovídat a třeba se jednou na základě takovýchhle diskusí dopracujeme k nějakým všeobecným pravidlům pro stanovení, kde ČP, kde MČR a kde opravdu NE.

Hlediska hodnocení:

1) Počet účastníků
Na tom se asi shodneme všichni, že počet lidí, kteří se závodu zúčastní je měřítkem „zdařilosti“. Za menší chybu považuji osobně menší počet lidí na MČR, kde je zajištěna kvalita, oproti ČP nebo ještě nižší úrovni závodu, protože tam se pak snadno může stát, že zaboduje i závodník, který nemá, řekněme, špičkovou výkonnost a paradoxně se pak objeví na vrcholu nějakého žebříčku, což jsme zejména počátkem letošní sezóny mohli dobře pozorovat. Takto postavený žebříček pak ztrácí absolutně jakýkoli respekt a smysl (ale to už je jiné téma).

Zejména u regionálních závodů hraje počet účastníků dominantní roli, protože tyto závody by měly sloužit jako možnost pro nejširší veřejnost, vyzkoušet si závod. K čemu je závod v garáži, kde budou čtyři první lezci žebříčku, když tam bude dohromady deset lidí. V tomhle směru je parádní LANEX CUP, kde je účast zejména v „lezeckých krajích“ obrovská.

2) Kvalita účastníků
Zase asi nemá cenu diskutovat o roli tohoto bodu. Na MČR je automaticky dobrá, ale bohužel se stále horší. Je to jistě i štěpením zájmů lezců na větší spektrum disciplín, ale asi i něčím jiným, protože zatímco MČR na tom všeobecně ještě až tak zle není, na ČP už špička jezdí hodně okleštěná. Já v tom vidím jistou aroganci pořadatelů vůči závodníkům, která absolutně nerespektuje jejich zájmy. Pár příkladů: a) Proč začíná dvoudenní závod v sobotu ráno? b) Většina závodů se dá stihnout v jednom dni, ale musí se máknout. c) Proč se nepřiznají chyby, ale každý se jenom bije v prsa, že jeho závod byl nejlepší?
Chtělo by to trochu pokory, protože ti nejlepší už nemají potřebu se honit za každým závodem...

3) Kvalita cest
Bod, který výrazně ovlivňuje 1) a 2). Častěji, ač si to řada lidí nechce připustit, bod 2). Kvalitu lze rozdělit na dva úhly pohledu. Jedním je obtížnost, neboť ta (a řada stavitelů už to pochopila), nesmí být v kvalifikaci příliš vysoká, aby si i širší veřejnost zalezla. Je-li přiměřená, může pořadatel předpokládat, že příští ročník mu zase přijede hodně lidí. Druhým úhlem je ta kvalita v ryzím slova smyslu. Tu posoudí nejlépe až ti opravdu špičkoví a znalí závodníci a ti buď na závody další rok přijedou nebo prostě závod vypustí. Nejhorší je, když se pořadatel ani na základě tohoto argumentu, tedy, že mu špička začala ubývat, nedokáže poučit a staví pořád tentýž charakter. Neumí-li stavět jinak, měl by změnit stavitele.
Hovoříme-li o kvalitě, dovolím si do tohoto bodu zařadit i kvalitu stěny, dalšího zázemí a vůbec organizační chod. Možná je to poněkud zjednodušující, ale nechci to komplikovat a hlavně dost často každý pracuje s tím co má a to, co může pořadatel ovlivnit jsem už nastínil v bodu 2).

4) Prezentace závodu v médiích
Důležitost tohoto bodu bohužel stále řada pořadatelů nechápe nebo se s ním neumí poprat. Mně to vyšlo až jako bod 4, ale uvědomme si, že tenhle bod ovlivňuje všechny předešlé navíc má vliv na celkový pohled na náš sport a zpětně na úroveň závodů. Propagace (nejen závodu, ale celkově našeho sportu) samozřejmě může vyznít i negativně. Snad se mnou budete souhlasit, že je lepší prezentovat sport jako prostředek relaxace určený všem vrstvám obyvatel než jako „adrenalinovou“ (hnusně zprofanovaný slovo) záležitost, kdy, abych se jí mohl věnovat naplno, „musel jsem opustit rodinu...“ (to jsem někde četl) a podobné blafy.
S propagací souvisejí sponzoři a tedy i výše cen, takže to nebudu dávat jako zvláštní bod.

Závěrem pár konkrétních příkladů ze závodů, kde jsem v poslední době byl nebo kde byli kamarádi, kterým věřím, že umí být nestranní. (Berte to jako čistě subjektivní pocity, velmi hrubé a nevybíravé, o to však upřímnější):

Loňský Třinec (bouldering) měl vynikající účast jak co do počtu, tak kvalitou lezců. Bouldery byly však pro určitou část startovního pole tak nepovedené, že letošní účast už byla menší a i špička výrazně užší. Propagace je tam klasicky bezvadná a závod na regionální úrovni dělá velikou reklamu našemu sportu. Hlavní pořadatel se však bohužel občas nevyhne výrokům, které lze chápat i jako reklamu negativní (viz výše).

Loňská Letná (bouldering) měla tolik problémů kolem místa a termínu, že se to promítlo výrazně v účasti. Kluci z BB mají však tak dobré renomé ze stavění boulderů a pořádání závodů, že tuhle chybu vyvážili a závodníci měli tolik trpělivosti a shovívavosti, že přece jen přijeli. Dobrých mohlo být samozřejmě i víc. Propagace jedničková, u nás bezkonkurenčně nejlepší.

MČR na obtížnost mělo poslední dva roky parádní stěnu, parádní zázemí, parádní cesty, ale chybí to mediální zázemí. Z tohoto pohledu mají pořadatelé hodně co dohánět.

Letošní Břeclav (bouldering) – snad nejlepší bouldery, co kdy byly, ale „kde byly kamery?“

Letošní Šumperk (bouldering) – parádní bouldery (a díky tomu i řada lezců je ochotna absolvovat takovou dálku), bohužel je závod tak trochu v nelezeckém kraji a přestože se pořadatelé snažili o propagaci alespoň v místních médiích, nikdy to vzhledem k místu pořádání asi nemůže být ono.

Loňské Brno (bouldering) – vzpomněl jsem si na něj v souvislosti právě se Šumperkem, protože tady kluci z BB odvedli parádní kus práce na boulderech, ale závod v Brně, kde jsou stovky lezců, ve městě, kde je spousta lidí, kde to žije, lze parafrázovat jako „Nudu v Brně“. Závod uprostřed paneláků jako doplňková akce jiné akce veliké. Tudy cesta nevede.

Opakuji nejsem spasitel, nevím všechno, mýlím se, jako každý, mám oči, pusu a hlavně prsty, které do klávesnice naklepaly tenhle ÚHEL POHLEDU. Protože závody v pravém slova smyslu nepořádám, snad si tento úhel pohledu mohu dovolit. Navíc se cítím mnohem lépe v lese než na závodech a tak už v tomto směru nemám nikterak vysoké ambice a závody si budu pečlivě vybírat.

Měření úspěšnosti závodu

Komentáře