Takže čím začít? Máme v podstatě neomezený prostor, takže se vyhneme takovému tomu schématu historie, poloha, přístup, seznam cest, ubytování, stravování atd. Každý týden si zaskočíme někam jinam a je na Vás, co na to řeknete.
V Sasku lezou sasíci. V podstatě je to takový ústav pro chorobomyslné a z toho se musí vycházet pri hodnocení zdejších cest. Více než jinde se tu vyplatí nespoléhat se pouze na informace z průvodce. Každou cestu provází pověst, o které je dobré něco vědět. Vyhnete se tak dobývání cest, které nikdy nikdo poctivě nepřelezl a především se vyhnete situaci, kdy vaše milovaná tělesná schránka neschopná pohybu visí ve stěně v místě, které je od posledního jištění dále nez matička země. Přitom nemám na mysli jen cesty s vyšší obtížností, neboť pověst a vzhled některých pětek je tak děsivá, ze jejich přelezení vám zajistí výstup roku minimálně ve vašem oddíle.
Ještě než navštívíte nějaké vápno, zjistíte si v průvodci, že je tam třeba 100 cest. Víte, že alespoň tři čtvrtiny z nich jsou k lezení. Před odletem do Saska napočítáte 100 cest a z nich bude zajímavých deset. Někde více, někde méně. Ale pozor! Kvůli těmto liniím stojí za to žít!
Vždycky jsem byl velmi choulostivej na vzdálenosti kruhů, a celkovou děsivost odjištění cesty. Navíc doma člověk přeleze až 8 cest (někdo možná i víc) za den, kdežto odtamtud si stejný počet přivezete za 2-3 dny.
A přesto mě to tam táhne každý rok znovu a znovu. Snad proto, že lezení v Sasku pro mě nikdy nebylo o nějakých číslech obtížnosti, ale hlavně o podstatě překonávání sebe sama.
Asi sem měl štěstí, že mě tam před 10ti lety vzala banda kolem Lukyho. No a ty správný cesty mi v dalších mých výpadech do Saska ukázali právě specialisti Maršíkovci. Díky
Registrace
Metodika
lezec.cz
Plně je respektuji