Réunion - Francie. Ještě donedávna jsem toto místo hledala na mapě po celé Francii. Teď už vím docela přesně kde je. Východně od Madagaskaru je v Indickém oceánu malý ostrov patřící Francii, na který letíte přímo z Paříže 11 hodin.

Časový posun je tam pouhé 2 hodiny a začínající podzim na jižní polokouli kousek od rovníku poznáte pouze podle toho, že se tam začíná stmívat už v 6 hodin večer. Pan hoteliér nám při našich stescích na „velký“ vedro (33°C) povídal, že tohle je nádhera a že bychom si měly zažít tak leden a únor! Na SP v boulderingu jsem tam jela tentokrát bez Tomáše Mrázka, který dal přednost přípravě na SP v obtížnosti v Imstu, a tak mně doprovod, kouče, fyzioterapeuta a nevím co ještě dělala mamka.  Ostrov je turistickým rájem v africkém stylu s možností provozovat tam nejrůznější sporty od surfingu, canyoningu, paraglidingu až po lezení.



Na ostrově je dokonce i činná sopka a spousta dalších atrakcí jako aquaria s obrovským množstvím tropických ryb a žraloků. Byly jsme se v jednom takovém podívat a 14 druhů žraloků, kteří se toulají okolo ostrova nás docela vyděsilo. Koupání přestalo být zábavou, ale spíš vyhlížením žraločí ploutve. Do hor jsme se dostaly díky organizátorům, kteří nás zavezli bouldrovat do místních oblastí.





Závody neprobíhaly kupodivu venku, ale v tělocvičně gymnázia v St. Leu.



Bouldery stavěl Angličan a myslím, že byly hodně povedený a zajímavý. Účast závodníků nebyla sice nejhojnější, ala zato dost kvalitní. Zúčastnilo se 14 států a u nás v kategorii žen už 8 závodnic z deseti mělo zkušenosti z finále ve SP. Špičkových závodníků je dnes více a boj o medaile je velmi otevřený (to např. dokazuje, že i David Lama – mistr Evropy v boulderingu 2007 postupoval do semifinále z 20. místa). Bouldery mně docela seděly a do semifinále a finále jsem postoupila celkem bez problémů.











Ve finále jsem dala první boulder na OS a u druhého a třetího jsem padala pod TOP (ta koncovka !!! Mám co trénovat!!!). Když jsem nastupovala jako předposlední na čtvrtý boulder, už jsem věděla, že mám medaili a nebyla jsem schopná se pořádně zkoncentrovat a ještě ho vylézt. Pak už mě čekala jen povinná dopingová kontrola a o moc příjemnější vyhlášení vítězů.



Ve Francii, a jak vidno i v jejich latifundiích, je lezení opravdu velmi populární, a tak i organizace a samotný závod byl jeden velký svátek a zážitek. Minimálně 800 – 1000 diváků vytvářelo spolu s komentátorem naprosto skvělou finálovou atmosféru, kterou jsem ještě nikdy ani jako divák nebo závodník nezažila. Ohromná závěrečná party v africké přírodě mezi palmami a kaktusy už byla jen super tečkou za dalším SP.